Caulusův dopis Ghaulovi

Řekni, jakým nešťastným směrem se tvůj život ubírá od doby co jsi byl vyhnán? Když pohlédneš na Consulův zarputilý obličej, pociťuješ ono nechutné píchnutí lítosti? Nalezl jsi ve svém meditativním stavu útěchu – na tom opuštěném ostrově ustavičného blábolení?

Zajímalo by mne, kolik času svého života trávíš rozjímáním nad tím co vše by mohlo být jinak.Všechny ty možnosti se za tebou musí kupit jako sbor hněvu, každá z nich, našeptávající myšlenky plné pochybností. Až se příště setkáme, stane se ten sbor ohlušujícím a na tebe konečně dolehne plný rozsah chyby, které jsi se dopustil.

Světlo tohoto vesmíru brzy pohasne. Zatím to možná nevidíš, no ujišťuji tě, že až tachvíle skutečně nadejde, tak už nebude možné tomu nevěřit. Nebude žádné bezpečné místo, žádná obrana. Jediná otázka, kterou by jsi měl sám sobě klást je: „Kde chci být, až se to stane?“

Z místa odkud na vše shlížím, jsem viděl důvody, abych si tuto otázku kladl s jistou naléhavostí. Brzy se opět dáme do pohybu, a vybereme si místo, ze kterého budeme sledovat, jak vše pohltí temnota. Zdá se mi to poetické a uspokojivé, že tomu budeš nablízku.

Když se pokusíš, představit si poslední okamžiky života v tomto vesmíru, co vidíš? Je to boj? Válka? Smrt? Vidíš sám sebe bojovat do posledního dechu? Trpíš?

Já ne. V těch posledních okamžicích, jsem obklopen radostí, spokojeností a dobrou společností. Budu to poslední co uvidí. Dají mi ten největší dar – poslední ze žijících budou vědět, že poslední živý tvor, jsem byl já a nikdo jiný.

Znám tě již z mnoha úhlů, jako gladiátora, Primuse, uzrupátora. S každou touto tvou novou inkarnací, jsme se o sobě naučili něco nového. Kolik myslíš, že ještě budeš muset prožít životů, než bude náš vztah kompletní?

Bohužel pro mne je tento život mým posledním, neboť už není kam bych dál postoupil. Až se příště setkáme, budeš stát proti tomu, který přerostl dokonce i bohy. Čím budeš ty?

Možná, jsem nakonec i připraven ti odpustit. Zdá se mi, že nemá cenu s sebou táhnout ten vztek navěky. Přemýšlím nad tím, kým jsi byl a kým jsem byl já a dochází mi, že konec je nevyhnutelný. Jak bych tě mohl vinit, za ty jedovaté myšlenky, které ti Consul nasadil do hlavy? Byl jsi pouze nástrojem jeho pomsty.

Nakonec, to vše posloužilo dobré věci. Tvá zrada byla prvním krokem k mému vzestupu.

Občas shlížím do nekonečné propasti prostoru, tížen strašlivým strachem. A ve chvílích těchto nočních můr, se vše co jsi mi tehdy řekl, a vše co jsi ke mě cítil, zdá být lží.

Co ale bylo původem těchto lží? Byla to manupilace skrze ambice? Byly to nenávistné pochody pomsty? Anebo, což je nejhorší ze všeho, byly to sebeklamy? Byly to ve skutečnosti mé vlastní pocity, které jsem přisoudil tobě?

Myslím, že je pouze spravedlivé tě varovat. Hodlám Rudou Legii opět začlenit do svých služeb. Jsem jejich právoplatným císařem a nabízím jim odpuštění. Vše co od nich žádám je aby litovali svého rozhodnutí a aby souhlasili s jejich převýchovou.

A také myslím, že je spravedlivé dát stejnou možnost i tobě – jak ti zní titul: Primus Rudé Legie?

Ano tvé znovuzačlenění do Impéria by mohlo způsobit rozruch. Jistě chápeš, že se to neobejde bez předsudků. Nakonec, přeci jen se nedá předstírat, že jsi nebyl mým oblíbencem. Ale ničeho se neobávej; tvá převýchova je pohou formalitou.

Zatímco já ti odpustil, zbytku Impéria to může nějaký ten čas trvat. Bude důležité našemu lidu dokázat jak jsi se změnil. Nebude to trvat věčně, pouze tak dlouho než budeš opět moct stanout po mém boku.

Když jsi mne tehdy nechal na Leviathanu, nenechal jsi mi nic. Doufám, že chápeš, že se toho spoustu změnilo. Prošel jsem zkouškami a znovu jsem povstal.

Vždy jsi tvrdil že to byla nepřízeň osudu, co vytvarovalo tvou osobnost, že tě to učinilo silnějším. Teď tomu rozumím, než jsem mohl kdykoliv před tím. Chci ti ukázat co vše jsem se naučil. Chci ti ukázat, co udělala nepřízeň osudu ze mě, čím mi umožnila se stát.

Zašel jsi hodně daleko abys zamaskoval svůj pohyb. Vím to protože tě sleduji; ne kvůli posedlosti, prostě pouze potřebuju vědět co zrovna děláš. Mohl by jsi totiž narušit mé plány.

Jedna věc mne ale zajímá – schováváš se kvůli mě? Máš nějaký důvod proč nechceš abych o tobě věděl? Nezlobím se kvůli tomu – ale měl bys vědět, že já se kvůli tobě neschovávám. Pokud bys chtěl pochopit co dělám, stačí se pouze dívat.

Nevíš, že jsem všude kolem tebe.

Vím, že jsi dorazil do Sluneční Soustavy. Píšu ti, protože tam také brzy dorazím. Možný bysme se mohli sejít? Co říkáš?

Mí agenti již vyrazili napřed aby vše připravili na můj příchod. Rád bych s místními navázal dobré vztahy. Vím, že tě to může překvapovat, ale jednou z věcí ve kterých jsem dospěl, je můj pohled na nižší rasy. Došlo mi, že v mém Impériu je místo pro všechny druhy. Konec bude mnohem zajímavější když se mu postavíme společně.

Často přemýšlím nad tím jaké by to bylo se opět setkat – jak bys vypadal, co bys říkal. Představuji si mnohé scénáře. Rád tě vidím jak neklidně překračuješ sem a tam, a já tam jsem, grandiózní a mám vše pod kontrolou. Nejdříve si tě nevšimnu a ty zneklidníš. Je toto střetnutí, po kterém toužíš?

Samozřejmě, nakonec zvítězí tvá zvědavost a ty vzhlédneš. Pohlédneme jeden druhému do očí, no nic neříkáme. Víme co je v sázce. Mohlo by to znamenat konec Impéria.